Brát léky, nebo nebrat? Milion v mínusu, ale se srdcem v plusu (díl II.)

Od obdržení diagnózy v roce 2012 stále myslím na to: "nemoc nejsem já — když udělám něco fakt špatného, nesvědčí to o mém charakteru nebo osobnosti," jak se píše v příručce k nemoci. Mluvím o situacích bez prášků nebo o situacích silného emočního náboje. Naopak — co jsem? To je to, co s tím zpětně udělám a jaký na to později můžu mít náhled. A když nejde o život, můžu to zkusit opravit, nebo se aspoň omluvit. A někdy… někdy se pak dějou zázraky, to mi věř!

Co se to stalo, když jsem asi čtyři roky postupně snižoval léky. Zkusím popsat tak nějak zjednodušeně okolo 10 minut čtení, aby to nebyla kniha. Podařilo se vystudovat VŠ, podařilo se mít lepší sex, podařilo se mít znovu jiskru ve vztahu — začalo to jiskřit až moc. Když jsem dokončoval vejšku a přitom jsem naplno pracoval v zaměstnání — cítil jsem se asi v nejlepší fázi svého života, silný, jako bych dokázal všechno.

První ztráta nejcennější. Když jsem dokončoval školu, řekl jsem Janě: "mám strach, že až dodělám bakaláře, tak budu chtít roztáhnout křídla, budu chtít vlastní rodinu…" Odpověď zněla jasně: "jestli to tak cítíš, tak já nebudu čekat, až si jinou najdeš." Za měsíc jsem byl v pronajatém bytě a vymýšlel způsoby, jak bychom se mohli ještě vidět… I když jsme se pak léta snažili, to nejkrásnější na světě a osm předchozích let bylo navždy pryč.

řekl jsem Janě: "mám strach, že až dodělám bakaláře, tak budu chtít roztáhnout křídla, budu chtít vlastní rodinu…" Odpověď zněla jasně: "jestli to tak cítíš, tak já nebudu čekat

Druhá ztráta materiální: aneb jak jsem přišel o jeden a půl milionu korun a zadlužil se na 20 let. Dokončil jsem bakalářku na výbornou, vyzkoušel jsem si podnikat pár způsoby, přišel covid a zasáhl nás všechny svým způsobem. Skončil, nebo začal jsem jako hypoteční specialista na volné noze. Měl jsem štěstí — ráno jsem se vzbudil a měl jsem nápad… za ten nápad mi lidé v Českém pohraničí trhali ruce, lítal jsem po Plzeňsku, Karlovarsku a Ústecku, pronajímal si jednodenní kanceláře, uzavíral jednu hypotéku za druhou a na konci roku 2022 jsem se blížil obratu jednoho milionu korun.

Byl to absolutně, totálně — živoucí sen, nevím ani, jak se to stalo. Od malička jsem chtěl podnikat. Vždycky jsem se bál, nikdy jsem si netroufl, jen o tom snil. A teď — první daňové přiznání v novém oboru a dvojnásobek toho, co jsem kdy měl na roční výplatní pásce. S Janou jsme se stále vídali, ale už nikdy to nebylo jako dřív — a stále nahoru a dolů. Moje psychika byla téměř šílená, vydržet v mé přítomnosti bylo náročné.

Aby teď bylo jasno: do této chvíle jsem si vedl precizní excelovské tabulky — desítky řádků, sloupec na každý měsíc (náklady fixní, variabilní, předpoklad příjmu a provizní přehledy).

do této chvíle jsem si vedl precizní excelovské tabulky — desítky řádků, sloupec na každý měsíc (náklady fixní, variabilní, předpoklad příjmu a provizní přehledy).

Současně jsem se bránil extrémnímu tlaku tehdejších nadřízených prodávat produkty a dělat práci způsobem, ze kterého jsem neměl dobrý pocit.

Tak a teď přišel zlom — pojďme si shrnout cestu bipolárníka: máme za sebou období 2010 diagnostikovaná deprese, 2012 láska a paranoidní ataka (diagnóza bipolárky), 2017 počátek snižování léků a začátek studia na VŠ, 2020 obhajoba bakaláře, rozbitý vztah, první pokusy podnikání, léky na nule. 2021/22 první rok jako hypoteční poradce, 2022 daňové přiznání "milionáře". Pozn. autora: rozuměj, když vyfakturuješ milion, neznamená to, že ho máš — náklady na celou tu "akci" byly téměř stejné. Nešlo o peníze, šlo o obrat a budování značky. Takže úspory a nějaké rezervy na konci roku byly, ale brzy zmizely… klasické rezervy k podnikání, aby to tak nějak mohlo šlapat dál. Do téhle chvíle to bylo jakž takž s rozumem, tabulky, přehledy, výhledy a věděl jsem, co dělám. Nevěděl jsem to teda úplně přesně, rozhodně jsem nebyl v klidu, neměl jsem nic extra promyšlené. Dalo by se říct, že zbytky zdravého rozumu jsem ještě měl. A hlavně, věděl jsem, že touhle hypotékou nikomu nemůžu uškodit.

Kde se ztratil milion a proč jsem najednou zvažoval osobní bankrot a insolvenci? Před Vánoci 2022 jsem byl pod brutálním tlakem tehdejších nadřízených, už se mi z toho dělalo špatně, nemohl jsem dál. Současně jsem studoval psychoterapeutické minimum a to byla díky bohu jedna z esencí mého přežití, pomohlo mi to celou situaci ustát a zpracovat.

Musel jsem odejít a najít si nové nadřízené, novou firmu. Tahle změna byla poměrně složitá, nic podobného jsem v životě nezažil. Firmu jsem změnil, ale na jaře jsem už neměl žádné tabulky, nesledoval žádné výdaje, dělal jsem chybná rozhodnutí a přicházel o hodně peněz každý den. Ale pozor, jak psychiatrovi, tak terapeutovi, rodině i sobě, jsem si — zcela jist sám sebou — tvrdil, jak se mi skvěle daří a vše jde stále lépe! A tak začal rok 2023 — a to byla jízda.

Během roku 2023 jsem absolvoval několik úžasných workshopů na osobní i profesní rozvoj a stálo to dost peněz… Díky některým workshopům jsem cítil sílu jako nikdy předtím, cítil jsem se u své podstaty, u svého vnitřního proč. Začal jsem se více orientovat na oblast duševního zdraví a smysluplný život.

Pro podnikání (abych měl čas víc na sebe) jsem najal asistentku, která také něco stála, a začal jsem ji učit a zaškolovat (což také něco stálo). Byl jsem šťastný a myslel jsem si, že jsem úspěšný. S asistentkou jsme navštěvovali různé workshopy a byl jsem opojen úspěchem. Ve skutečnosti však celkem mimo realitu, minimálně tu účetní realitu, ale to jsem měl zjistit až o pár měsíců později.

2010 diagnostikovaná deprese, 2012 láska a paranoidní ataka (diagnóza bipolárky), 2017 počátek snižování léků a začátek studia na VŠ, 2020 obhajoba bakaláře, rozbitý vztah, první pokusy podnikání, léky na nule. 2021/22 první rok jako hypoteční poradce, 2022 daňové přiznání "milionáře"

Poprvé v životě jsem zorganizoval promítání filmu o duševním zdraví, byl duben 2023. Přišlo téměř sto lidí, tak jsem to brzy organizoval znovu (propagace, domluvit, pozvat, koordinovat, prodávat, online, off-line, ozvučit, obraz a jedem…). Pozval jsem psychologa a terapeuta i lidi s onemocněním, zorganizoval jsem besedu po promítání. Mělo to takový úspěch, že v říjnu jsem to zopakoval. A když už, tak kamery, zvuk, záznam a online uchovat navždy… což zase něco stojí.

Dvakrát jsem do Ústí dovezl výstavu z Národního ústavu duševního zdraví; k jedné jsem v nemocnici udělal besedu a znovu pozval lidi s vlastní zkušeností a znovu se vše natáčelo pro budoucí generace… Spolupracoval jsem s knihovnou, NUDZ a iniciativou NA ROVINU, Krajskou zdravotní, Studiem 27… jel jsem jak fretka.

Nevěřím tomu, dívám se teď do programu na prodej online vstupenek a fakt to tak je! Rok 2023 byl takovej. Mám tady dvě výstavy a to znamenalo domluvit prostory (jednou ICUK, podruhé Krajská zdravotní), dojet do Klecan pro desky, fotky, vše postavit, rozjet propagaci, pak to vše sklidit a dovézt zpět. Duben a říjen — besedy a promítání filmu Moudrost traumatu od Gábora Maté: 77 vstupenek poprvé a 106 podruhé. Tak to sedí — těch sto šest teda jo, to jsem jel.

Rok 2023… teď se omlouvám, tak trochu se mi hrnou slzy do očí

Ale to bylo málo: vymyslel jsem exkurzi do švýcarského CERNu v září 2023. Ono to vzniklo nevinně — viděl jsem Hyde Park (pořad ČT) a jel do CERN s bráchou a jeho kamarádem. Jenže dovnitř k těm zajímavým věcem pouští jen skupiny více než 12 lidí. Tak to nebyl problém… jsem v Mense, ne? V Mense se často organizují exkurze svépomocí na dobrovolnické bázi, pár jsem se jich účastnil. Brzy jsem vypsal exkurzi já sám… zjistil co a jak. Pozval 48 lidí a všem se to líbilo. Jelo se poprvé v září 2023, jenže jsem s tím ještě neměl zkušenosti a omylem jsem nechal přihlásit asi 60 lidí. Je to problém? Ne — v listopadu jsem jel do Ženevy s 48 lidmi znovu… všichni nadšení.

Tak, to by asi mohlo být vše. Rok 2023… teď se omlouvám, tak trochu se mi hrnou slzy do očí. Ale na podzim si pamatuju, spal jsem na kolejích v Praze na ČZU. Večer na pokoji mi došlo, že jsem bez peněz a dostal jsem hrozný strach, co bude dál. Klikl jsem na minutovou půjčku půl milionu korun.

Jako podnikatel jsem měl celkem dost pravidelných nutných plateb a výdajů. Dokud mi tenhle půl milion stačil, bylo "vše v pořádku". V té době jsem někdy skákal radostí v obýváku před tátou a mámou, říkal jsem jim, jak se máme jako rodina dobře, mně jde podnikání, všichni bydlíme a nemáme finanční nouzi. Doteď se tomu s tátou smějeme, když začnu říkat, že se nějak máme…

Neznám už přesně časovou osu, ale to kliknutí mě donutilo podívat se na čísla. Zjistil jsem, že všechny peníze jsou pryč, že jsem za celý rok nic nevydělal, že mám pravidelné výdaje násobně vyšší než příjmy. Že každý měsíc přicházím o desítky tisíc a takhle to nejde dál. Pozn. autora: všechny výše jmenované aktivity jsem samozřejmě dotoval, přitom nebyl čas na práci a prakticky jsem nic nevydělával. Musel jsem si vzít další půjčku s vírou, s tou bláznivou vírou, co má člověk, když je zamilovaný, jde do vztahu, podnikání, nebo udělá cokoliv, co nedává smysl. S touhle vírou jsem si vzal další půjčku, když peníze došly, a věřil, že to zvládnu otočit.

spal jsem na kolejích v Praze na ČZU. Večer na pokoji mi došlo, že jsem bez peněz a dostal jsem hrozný strach, co bude dál. Klikl jsem na minutovou půjčku

Začalo další peklo — asi už jsem zažil horší a proto mě to o kousek nezabilo. Ale dopadlo to na mě jako deka: návštěva psychiatrie, pár dní v depce doma bez síly vstát. Sezení v kroužku před celou rodinou, zpovídání se, škrtání výdajů, propouštění asistentky, konsolidace dluhů, prodeje všeho, co není třeba. Po třech letech bez léků znovu léky — silnější a lepší. Ego, nejhorší to ego, říkalo: nezvládl jsi to, nedokázal jsi to, prohrál jsi. To ego mě trápilo ještě mnoho měsíců, to bylo asi to, co mě paralyzovalo nejdéle. Ten vnitřní pocit sebe hodnoty, nebo spíš žádné vlastní hodnoty. Tu jsem v té době měl spojenou s nějakým vnějším úspěchem velmi úzce.

No a to je všechno — i takhle může dopadnout hypománie nebo mánie. Může stát třeba milion korun, který pak budete 20 let splácet. Nebo vyhlásit osobní bankrot. Milion korun není tragédie — milion sem nebo tam, když se zvedneš v depresi, ustojíš i milion mínus. Budeš brečet, budeš řvát. Když budeš mít trochu štěstí, budeš mít přítele, jednoho nebo dva, tak to nevzdáš. Nemyslím podnikání a peníze, to vem čert. Ale nevzdáš život — nakonec půjdeš "s úsměvem na rtech, i když s milionem v mínusu". V té době jsme zakládali svépomocnou skupinu, tahle hláška tam měla velký úspěch a já bych ji nikdy nechtěl zapomenout.

Na závěr — co je pro mě klíčové a proč o tom mluvím. Byl jsem přesvědčený, že cesta bez léků je ta správná. Já přišel jen o milion a o vztah se ženou, kterou jsem miloval. Jenže jsou mnohem horší ztráty: ublížit někomu, vzít jinému nebo sobě život — strávit pár let v teplákách je pak asi to nejmenší.

Tuším, jaká je problematika v oboru: medikace předepisovaná preventivně, moc medikace, stékající slina po bradě a nekonečné momenty na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Nadváha, vedlejší účinky. Neosobní přístup lékařů, nedostatek času, drahá terapie, nedostatek mimoústavní péče, málo peněz.

Tohle je má zkušenost, můj zážitek. Co jednomu pomůže a zachrání, to druhého zabije. Není univerzální přístup, který je správný. Kdyby byl, neexistovaly by problémy. Každá situace, čas i člověk si mohou žádat něco jiného. Tohle je moje kapka do moře.

Byl jsem přesvědčený, že cesta bez léků je ta správná. Já přišel jen o milion a o vztah se ženou, kterou jsem miloval

Ještě na vteřinku zpět k partnerskému vztahu. Pro pořádek a poučení příštích generací — Jana celou tu dobu, i přes moje nálady "jdi pryč, jsi zlá, nechápavá, nechci tě × vrať se, promiň mi, měla jsi pravdu, miluju tě", přes tohle všechno byla víceméně stále se mnou — a to ještě donedávna. Mnohokrát mi říkala, že se chovám jako miliardář, že mám mánii. A co to způsobilo? Jen jsem se hádal, zlobil jsem se, že neví, co to je, a že tomu nerozumí. Nepozná rozdíl mezi hypománií a mánií, odporoval jsem — a byl to další zdroj hádek a konfliktů.

Co mi to všechno dalo, vzalo a jak s tím pracuji dál? Tak o tom zase příště.

Tento text není o tom, jak správně zvládat nemoc. Je o tom, jak jsem to dělal já — někdy dobře, jindy špatně. O snižování léků, o vzestupu i pádu, o penězích, vztazích a o tom, co všechno dokáže udělat mánie s člověkem, který se chce cítit "normálně".