No a když to poseru, tak co? (týden č. 35)
A jak říkal vedoucí diplomky: "Hlavně to neposrat." Fakt to neposrat! Tak to je teď můj cíl… Píská mi v uších, tinnitus se zhoršuje, ale to je to nejmenší. Nohy, oči, ruce ještě mám, byl jsem v televizi, a když to neposeru, tak budu moct podnikat.
Vanda měla pravdu, poznala Milana na seznamce ElitDate. Milan byl jako Ježíš Kristus – měl takové vlasy, pletl pomlázky a staral se o bylinky, ale byl šikovný elektrikář a kutil, měl srovnané hodnoty. Přišel na pohovor do práce, přijali ho, ale řekl, že tolik peněz ještě nechce, že až po zkušebce, že by se cítil blbě. Prostě Ježíš. Moc jsem jim to přál a chtěl to taky. Vanda mi řekla: "Napiš na tu seznamku něco opravdu z tebe, to nejhlubší a nejpravdivější, co dovedeš, a uvidíš, že se ti ozve. Já si tak Michala taky našla…" Tak jsem se jí zeptal, jakou má seznamku, a udělal jsem to. Ozve se mi zhruba jedna zájemkyně za rok. Tohle léto je jiné – po dvou letech, co každý měsíc přepíšu svou nejhlubší pravdu, se mi ozvaly tři za týden.
Jo a taky jsem byl v televizi, takže jsem dal výpověď v práci (po dvou dnech) a rozjíždí se podnikání… díky Buddhovi. V televizi jsem byl 12. května – to byl Vesak, největší budhistický svátek – a zavolali mi ráno, prostě řekli: "Dobrý den… televize Nova…" No tak jsem koukal, myslel jsem si, že je to vtip… našli si mě na Googlu. Už jsem podnikání pomalu zase zamrazoval a hledal práci, ale tohle to otočilo.
V naší tělocvičně Ving Tsun visí nad dveřmi "Poznej sám sebe" – to je bod jedna. Pak chodit na terapii, pak brát léky. A jak říkal vedoucí diplomky: "Hlavně to neposrat." Fakt to neposrat! Tak to je teď můj cíl… Píská mi v uších, tinnitus se zhoršuje, ale to je to nejmenší. Nohy, oči, ruce mám, byl jsem v televizi, a když to neposeru, tak budu moct podnikat. Habituace funguje, díky za to – ranní průjezd vlaku mojí hlavou je stále snesitelnější. Na to se zvyknout dá. Další díky za web neticho.cz. Přál bych si jednou být pro bipolárníky a bipolárnice stejně prospěšný, jako je neticho.cz pro pískače.
No a když to poseru, tak co? Chci být šťastný, chci, aby moje štěstí nezáviselo na čemkoliv zvenku. Čtu pro to spisy stoiků, chodím na terapii k buddhistovi, nasávám moudra všech terapeutů a buddhistů – to by v tom byl čert, abych to nedal. Mít nebo nemít peníze je jedno, teď, když mám pár přátel, kteří vědí, co to je psychóza, a když mám tuhle podporu… mám pocit, že i když zavřu krám a přijdu o všechno, cestu si najdu. Konec konců, když to zvládl Stephen Hawking… Viděl jsem i film o ochrnutém, který "vymrkal" knížku – mohl jenom mrkat a tak komunikoval. Další slečna mohla malovat jen prsty na nohou, víc ničím nepohnula. V člověku ta síla je, je v každém z nás. I v tobě, tak ji pojď hledat. Nevím, jestli ji najdu, byl bych docela rád, kdybych to nemusel testovat tak krutě. Ale chci být připravený na všechno. Ten strach ze smrti, z bolesti, z neúspěchu, krachu, rozchodu a všech těhle pozemskostí… překonat tohohle chytráka je pro mě super výzva. A vím teda jistě, že ty to dokážeš taky!
PS: Vanda s Michalem se asi před rokem rozešli...
PPS: Na tom obrázku jsem já a voskový Charlie Chaplin z téhle neděle. Podařilo se inscenovat už pátý cyklus výletu do Ženevy pro partu lidí z Mensy. Navštívili jsme tam ve Vevey vilu a svět Charlieho Chaplina. Nevím, kde se to ve mně bere, ale strašně mě ta organizace baví. Moc bych si přál vás všechny dostat do Mezinárodního muzea Červeného kříže v Ženevě, taky do paláce Spojených národů (OSN) a stejně tak do tohohle světa Charlieho Chaplina. Tyhle myšlenky, které tato místa nosí, to tak strašně bolí, taky mě naplňují smutkem, ale ještě více nadějí. A ta je podle mě potřeba, víc než cokoliv jiného.
v Ústí nad Labem, 29.8.2025