Poděkování pro Tomáše Šebka
06.12.2021
Vážený pane doktore,
již od té doby co jsem přečetl Misi Afganistán, pak Haiti, Africkou zimu (moje srdcovka) a Nebe nad Jemenem, Vám dlouho chci napsat. Moc si Vás vážím. Byl jste mi hodiny a dny a hodiny společníkem, nejradši poslouchám audioknihy. Když jsem hubl, stále jsem běhal s Vámi v uších. Načtení Vašich audioknih mi sedlo naprosto, Lukáš Hlavica to je prostě hlas mému srdci blízký. Ty emoce jsou fantastické. O částech, které čtete vy ani nemluvím. Humanitární činnost mne zajímala vždycky, zajímavé je, že s Lékaři bez hranic jsem se setkal poprvé v životě v tak pitomém seriálu jako byla Ulice někdy tuším v roce 2008-9. Tam jsem viděl jak ten jeden doktor odjíždí na mise... to mi zaselo semínko. Za pár let jsem začal sledovat, číst, přispívat, pak jsem se hlásil na první online informační seminář pro uchazeče o vycestování na mise. Mezitím přišli nějaké deprese, pak se vyskytla paranoidní schizofrenie, pak trochu zlepšení, vystudoval jsem bakáláře na ekonomce, zase jsem zkoušel vstupní seminář na misi, přišel Covid, tak jsem mazal dobrovolničit do nemocnice a teď navazující magisterské. Zase Covid, ale mezitím jsem začal podnikat, začalo navazující studium, I. semestr a téměř půl nenaočkované národa v čele s jinak předními odborníky, kromě Landy samozřejmě, mě tak sere, že bych nejradši dobrovolničit ani nešel, ale stejně bych šel, kdybych mohl. Jenže letos už bohužel musím vydělávat. Ale již mnoho let mám nakreslenou myšlenkovou mapu a mise s CvT nebo LBH je na něm nakreslená jako velké finále.... možná to je právě to, co mi všemu dává smysl. Možná ten Váš smysl, mi ze všech lidí, kteří mne inspirují dával to, co jsem potřeboval dostat. Možná bez Vás, bych nikdy nevěděl, že zeptat se "co jsi v životě nejvíc posral" je skvělý začátek úspěšné spolupráce, nebo naopak ještě lepší konec. Možná bych si myslel, že je normální předstírat, že něčemu rozumím. Že je v pořádku, být chladný a nesoucitný. Možná bych bych úplně někdo jiný a to bych nechtěl. Při léčení depresí a paranoidní schizofrenie smíšenou s BAP jsem se dopracoval k individuální psychoterapii. Začínám jezdit na semináře seznámení se s terapeutickým výcvikem. Nemyslím si, že jsem tady na zemi k ničemu, nejlepší věc co jsem kdy zažil, je pomoct druhému. Někdy kolem roku 2008 blbá Ulice zasadila semínko. Hlavně Vy jste tu květinu zaléval a zaléval až jsem tady dnes. A díky mnoha letům vlastní zkušenosti, terapie a práce s emocemi vím, že jsem je konečně objevil. Že je to ta správná cesta a že bez nich, jsme jen kamení. Moc Vám děkuju, za více jak 5 let, kdy jste byl mým vzorem, idolem a pomocníkem. V posledních letech to bylo absolutně nejlepší. Konec poslední knihy, jsem skoro obrečel. No a když jste reagoval na Facebooku Lukáše Polerta, můj emocionální teploměr vyletěl hodně vysoko. Díky že jste, držte se. Přeji hodně síly Vám a celé rodině. Jen to dobré, zůstaňte tu prosím pro nás všechny.
Prosím o podporu projektu: https://www.ulekare.cz/
a humanitární organizace Lékaři bez hranic
foto: archiv Tomáše Šebka